Pro koho je ergoterapie vhodná:

  • dětská mozková obrna
  • poruchy autistického spektra
  • potíže s pozorností a hyperaktivitou
  • vývojové problémy (vývojová dysfázie, atd.)
  • poruchy senzorického zpracování
  • Downův syndrom
  • specifické poruchy učení
  • dyspraxie nebo porucha vývojové koordinace
  • svalová dystrofie
  • poúrazové a pooperační stavy horní končetiny
  • parézy horních končetin (plexus brachialis atd.)
  • poúrazové a pooperační stavy mozku
  • „neobratnost a nešikovnost“
  • potíže v soběstačnosti
  • obtíže zapojovat se do kolektivu svých vrstevníků
  • děti reagující neadekvátně na běžné a vrstevníky tolerované situace
  • a další ….

První setkání bude probíhat formou rozhovoru s rodičem či jiným zákonným zástupcem. Je velmi důležité získat o potížích, se kterými k nám přijdete, co nejvíce informací. Dále je potřeba strávit podstatný čas pozorováním dítěte. V neposlední řadě provede ergoterapeut individuální vyšetření či testování. Poté je schopen sestavit cílený terapeutický plán. Budeme se snažit, aby terapie byla pro dítě především zábavou, aby dítě spolupracovalo při přípravě aktivit a byla celkově podporována seberegulace. To vše za pomoci smysluplné hry. Chceme, aby Vaše dítě chodilo na terapii rádo.

CO U NÁS V ERGOTERAPII VYUŽÍVÁME:

Metodu NEURO-VÝVOJOVÉ STIMULACE

Patří do kategorie psychomotorických terapií. Neuro-vývojová stimulace (NVS) vychází z poznatků Neuro-vývojové terapie (NVT). U psychomotorické terapie dochází k ovlivňování duševních funkcí a osobnosti člověka za pomoci aktivace jeho motoriky. Tělo a jeho pohyb má významný vliv na rozvoj kognitivních dovedností, myšlení, řeči a sociálního chování. Proto by také žádné vývojové stádium nemělo dítě ve vývoji přeskočit, protože jednotlivé fáze na sebe významně navazují a staví vždy na té předchozí. Změna pohybového vzorce přináší i změnu v psychických procesech. NVT a NVS vychází z poznatků vývojové psychologie a neurofyziologie. Je potvrzena spojitost přetrvávajících primárních reflexů, psychomotorického vývoje a problémů učení a chování. Ve vývoji tedy přichází doba, kdy se postupně starší funkce nahrazují vývojově mladšími. Přetrvávající primární reflexy mohou narušit psychomotorický vývoj dítěte. Neuro-vývojová stimulace je tedy intervenční nástroj, vychází z poznatků NVT.

Základ NVS je založen na jednoduchých cvicích, které často napodobují pohyb vyvolaný primárními reflexy, tím dávají mozku další šanci, aby se postupně naučil správně kontrolovat fungování těla. NVS lze využívat jako preventivní program, ale i jako individuální intervenční program pro děti s poruchami učení, soustředění pozornosti, komunikace a chování.

Zdravý vývoj dětí si můžeme představit, jako růst stromu. Jsme zvyklí se dívat, jestli dítěti jde čtení, psaní, počítání, což jsou jablíčka na našem pomyslném stromu. Pokud chceme, aby nám vyrostla krásná červená jablíčka, potřebujeme pořádný a dobře zakořeněný strom.

Proto jsou tak důležité ve vývoji a výchově dítěte:

kořeny (doba těhotenství, porod a první okamžiky po narození)

kmen a větve (psychomotorický vývoj)

koruna (smyslové vnímání, spolupráce mozkových hemisfér, lateralita a binocularita)

jablíčka (čtení, psaní, počítání, další školní dovednosti, řeč, grafomotorika, správné držení těla a koordinace pohybů)

Věk dítěte a jeho zralost pro nástup do školy se ne vždy shodují. Aby se dítě dobře učilo ve škole, musí mít schopnost sedět v klidu, soustředit se, správně držet tužku. Dítě potřebuje i řadu dobře vyvinutých očních pohybů, nutných pro sledování psaného textu bez toho, aby přeskakovalo slova nebo řádky.

Udržení rovnováhy, motorické dovednosti, integrace primárních reflexů a senzoricko-senzitivní integrace jsou důležité pro to, aby se dítě dobře učilo.

NVS je metoda, pomocí které zlepšíme:

  • spojení mezi mozkem a tělem
  • spojení mezi jednotlivými centry v mozku
  • spojení mezi oběma mozkovými hemisférami

Tak umožníme dítěti zmírnit nebo odstranit problémy s učením, soustředěním, chováním a tak využít naplno svůj přirozený potenciál.

Cviky v NVS:

  • vychází z psychomotorického vývoje dítěte
  • zlepšují rozlišování pravé a levé strany, stejně tak i horní a dolní části těla
  • každý den se cvičí 4 cviky (jeden na rovnováhu nebo propriocepci, jeden cvik na primární reflexy na břiše, jeden na zádech, poslední cvik na zklidnění nebo posílení integrace senzorických funkcí)

Přístup SENZORICKÉ INTEGRACE

„Senzorická integrace je organizace informací za účelem použití. Naše smysly nám dávají informace o našem těle a okolním prostředí. A mozek musí všechny tyto informace zpracovat, aby se člověk mohl učit a chovat přiměřeným způsobem.“ (A.J.Ayres, Sensory Integration and the Child). Senzorická integrace (SI) je také definována, jako vzájemné působení a koordinace dvou a více funkcí nebo procesů a to tak, že je zajištěna schopnost přizpůsobení mozkové odezvy. Ayres také říká, že učení závisí na senzorické integraci, problémy se senzorickou integrací zapříčiňují potíže v učení a také, že cílenou podporou senzorické integrace může dojít ke zlepšení v oblasti učení.

Pro senzorickou integraci jsou klíčové tři smyslové systémy, a to vestibulární vnímání, propriocepce a taktilní vnímání. Jsou považovány za základní smysly a jsou východiskem pro rozvoj ostatních systémů, hlavně auditivního a vizuálního, a ovlivňují rozvoj ostatních funkcí jako je řeč, motorické plánování, koordinace pohybů, pozornost, emoční kontrola, úroveň aktivity a školní dovednosti.

Porucha senzorického zpracování je narušení neurologických funkcí, zapojených do procesu senzorické integrace. Jedná se o stav, kdy mozek není schopen adaptačně využít přicházející informace z okolí pro zajištění plynulého fungování v každodenním životě. Porucha senzorické integrace ochuzuje děti o senzorické podněty a nové zkušenosti, které potřebují, aby se mohly dále učit a rozvíjet. Děti jsou zavaleny informacemi, nejsou schopné je rychle a flexibilně zpracovat a „uvíznou“. V této stresové situaci si potřebují pomoct (točí se dokola, válí se po zemi, křičí, začnou se kousat aj.).

V rámci SI se mluví i třech kategoriích poruch:

  • poruchy diskriminace
  • poruchy modulace
  • motorické poruchy na senzorické bázi

Schopnost přijímat senzorické informace z okolí a získat percepční povědomí se nazývá senzorická diskriminace. Dítě pak má potíže v rozlišení mezi podněty, jejich kvantitou, kvalitou nebo významem. Problémy se senzorickou diskriminací způsobují obtíže s uvědoměním tělesného schématu, potíže se zrakovou, posturální a motorickou koordinací, praktické problémy a špatnou představu o plánování pohybu. (Champagne, Koomar, Olson, 2010).

Senzorická modulace je výraz pro proces selektivního vnímání smyslových vjemů. Člověk je neustále zasypáván smyslovými informacemi pocházejícími z vnitřního i vnějšího prostředí a musí věnovat pozornost jen tomu, co je v dané chvíli důležité. Schopnost modulovat smyslové informace se mění podle aktuální situace. Pokud je člověk unavený nebo nemocný, je méně vnímavý vůči smyslovým vjemům. Naopak když je ve stresu, reaguje přehnaně. Mnohé děti trpící poruchou smyslové integrace mají potíže se senzorickou modulací, některé jsou hyposenzitivní nebo naopak hypersenzitivní.

Motorické poruchy na senzorické bázi zahrnují posturální poruchy a dyspraxii. Na rozdíl od dětí, které mají modulační poruchy, nemají problémy regulovat svoje reakce na senzorické stimuly. Pro posturální poruchy jsou charakteristické změny svalového napětí: hypotonus (nižší svalový tonus) nebo hypertonus (vyšší svalový tonus). Nedokážou dobře kontrolovat své pohyby a mají horší koordinace pohybů. Nejtěžší pro tyto děti je udržet rovnováhu a pozici oproti gravitaci, což znamená, že když do nich drknete, nezapínají automaticky svaly trupu, aby tuto sílu kompenzovaly a nespadly. Z hlediska senzorické integrace můžeme říci, že mají problémy se zpracováváním informací z vestibulárního, proprioceptivního a vizuálního systému.

Prvky HANDLE přístupu

Autorkou HANDLE přístupu je Judith Bluestone (1944 – 2009). Slovo HANDLE je akronymem:

H olistic

A pproach

N euro –

D evelopment and

L earning

E fficiency

= Holistický přístup k neurovývoji a efektivitě učení

HANDLE přístup je založen na respektující komunikaci, akceptaci, vnímání chování jako komunikaci, respektování změn stavu a počítá s působením vnějších i vnitřních vlivů.

Využití HANDLE aktivit:

  • jsou specifické aktivity, které lze využívat individuálně nebo ve skupině, samostatně nebo s asistencí, mohou mít efekt okamžitý a zároveň dlouhodobý. Jsou velmi citlivé na vnímání jakékoliv změny stavu. Využívá se při nich princip jemného posilování = méně je více, pomaleji je rychleji. Člověk se učí pozorováním.
  • aktivita by měla být pro dítě smysluplná. Zaměřená na to, co má rádo a co ho baví. Aktivity respektují připravenost a tempo dítěte. Délku i intenzitu lez přizpůsobit tomu, co aktuálně zvládne nervový systém dítěte.

HANDLE využívá nesoudící pozorovací vyšetření a podrobné rozhovory k vytvoření neurovývojového profilu. Z neurovývojového profilu pak vytahuje jednotlivé obtíže. Vytváří individualizovaný program, jehož cílem je posílit funkce neurovývojových systémů.

Velice dbá na to, aby se terapie řídila podle chování daného jedince, protože člověk nám svým chováním a změnami stavu říká, co potřebuje a co už ho přetěžuje. Systémy ve stresu nefungují efektivně. Méně je více a pomaleji je rychleji. Mezi některé typické signály přetížení patří např. červené/teplé uši, změna barvy kůže, změna v rytmu dýchání, změna svalového napětí, změna v držení těla, točení hlavy, nevolnost, dotyčný chce přestat atd.

HANDLE přístup bere na vědomí to, že každý máme jiný nervový systém a každý vnímáme svět jinak.

HANDLE principy:

  • Chování je komunikace. Hledání kořenů obtíží. Lidé nám ukazují, co potřebují.
  • Porozumění – nesoudící přístup – spojení. Porozumění vytváří prostor pro akceptaci a přijetí.
  • Jemné posilování.
  • Systémy ve stresu se neučí efektivně.
  • Méně je více. Pomaleji je rychleji.
  • Předvídatelnost. Zpomalení.
  • Vysvětlit co, proč a jak budeme dělat.
  • Respektovat „NE“.
  • Uznání potřeb a obtíží, pokud nelze „NE“ respektovat.
  • Flexibilita.
  • Čas na odpověď/reakci.
  • Čas na zpracování informací, na odpočinek.
  • Priority pozornosti – pocit bezpečí, jistoty a pohodlí.